Když se plní sny…

Před dvěma lety jsme s Ondrou upustili od záměru postavit si slaměný domek. Shodli jsme se na tom, že chceme vlastní bydlení dřív, než třeba za dva roky a stavba by trvala ještě moc dlouho.

Věděli jsme o jednom inzerátu na dům v sousední vesnici, který nás už několikrát zaujal. A tak jsme se někdy kolem Silvestra vydali na procházku, že ten domek zkusíme najít. Prošli jsme celou obec a u zmíněného domku jsme dost dlouho stáli. Ale nebyli jsme si jistí, zda je to opravdu on. Byl nafocen z jiné strany a nebylo to moc poznat. Ten den jsme šli dál a nakonec se smířili s tím, že to možná byl on, ale že vlastně nevíme.

Jenže mně to samozřejmě nedalo spát, a tak jsem se nedlouho poté vydala na výzkumnou výpravu znovu. Eliška mi usnula v kočárku, a tak jsem měla prostor pořádně se všude porozhlédnout. Šla jsem po příjezdové cestě až k místu, ze kterého na mě tenkrát poprvé zavolal náš nový domov.

Najednou, jakoby se přede mnou otevřel úplně nový pohled. Jakoby na mě ten prostor sám volal. Jakoby tam na mě celou věčnost čekal. A já tam stála jak u vytržení. Koukala jsem na ten malebný klenutý vstup a cítila jsem každou buňkou svého těla, že to je ono. Byla to láska na první pohled.


Když jsme pak šli na první prohlídku, tak se mé okouzlení ještě prohloubilo. Ty nádherné klenuté stropy a k tomu všude dřevo. Já prostě měla jasno ještě dřív, než jsme vůbec stihli prohlídku dokončit.

Věděla jsem, že tohle bude náš nový domov.

Proces koupě pro nás tehdy vůbec nebyl snadný (hlavně po psychické stránce), ale nakonec jsme to nějak zvládli a na jaře jsme se stěhovali. A ač to pro nás byl splněný sen, dostali jsme se dost na hranice svých sil. Byli jsme vyčerpaní psychicky i fyzicky a tehdy jsem poprvé dokázala pochopit význam slova deprese. Pochopila jsem jaké to je, když se člověk cítí přetížen jakýmkoliv sebemenším rozhodnutím. Ondra tou dobou ještě odjel na služební cestu do Ruska, mě položila nějaká chřipka a zůstala jsem na chvíli jen sama s Eliškou a nějak musela fungovat.

Bylo to šílené období. Období chaosu a velkých zkoušek. Pamatuju si, jak jsem úspěšnost svého dne hodnotila podle toho, co všechno jsem stihla. Ale i když toho bylo opravdu hodně, nějak jsem se necítila spokojeně.

A tohle může být jedno z úskalí toho, když se plní sny. Někdy se to rozjede, ani nevíte jak. Může se stát, že se v tom začnete ztrácet a vlastně při cestě za svým snem začnete malinko ignorovat své vlastní já. Ono se pak musí násilně připomínat. A když si ho stále nevšímáte, dá vám to najevo třeba nemocí, zhroucením, fackou v podobě partnerské krize apod.

Spoustu těchto facek jsme s Ondrou schytali a prošli jsme za ty dva roky dost slepých uliček. Až nás to donutilo začít opravdu poslouchat vlastní já.

Teď jsme na domečku druhou zimu. A když to tak píšu, tak si uvědomuju, že jsme toho stihli už neskutečně moc. A ano, vždycky, když k nám přijede nějaká návštěva, tak rozmnoží výčet toho, co bychom ještě měli (mnohdy ve smyslu včera bylo pozdě). Ale už se tím nenecháváme rozhodit. Budujeme náš domov postupně a máme na to celý život. První sezónu jsme měli hlavně v režii hospodářských příprav, letos to bylo tak půl na půl s rekonstrukcí. A uvidíme, jak to bude dál.

Už víme, že nemá smysl snažit se vše dělat za každou cenu tradičně (ač jsme staromilci). Že musíme vždy najít cestu, která bude nejvíc vyhovovat právě nám a že může být klidně úplně jiná, než cesty ostatních.

Snažíme se budovat náš domov tak, aby pro nás byl krásný, pohodlný, praktický a zároveň abychom neznásilňovali to krásné staré stavení zbytečnými moderními materiály. A myslím, že se nám to i daří. Sny a přání si v našem domově plníme.

Já si před Vánoci, skoro po půlroční pauze, užila krásnou koupel v nové koupelně. Do koupelny zasahují kachlová kamna z kuchyně a na ně navazuje velká vana. Přála jsem si zachovat kamna jako dominantu koupelny a podtrhnout tu tradiční krásu. A to se povedlo. Kamna koupelnu nádherně vyhřejí, a když člověk vyleze z vany a opře se o ně, je to neskutečný relax. Takové malé domácí wellness.



Kdyby mi někdo třeba před rokem řekl, že budeme mít vysněná kamna už letos, asi bych mu ani nevěřila. 🙂 Ale je to tak.

Nemám žádný zaručený recept na to, jak to dělat, aby se plnily sny. Ale můžu vám říct, co sama dělám. A jestli to má vliv, nebo ne, posuďte sami. 🙂

  • Mluvím o nich.
    O svých snech mluvím. Směju se u toho a nechávám se unášet ve víru fantazie. Pro své sny nemám žádné ploty ani omezení a když po něčem opravdu toužím, tak o tom OPRAVDU hodně mluvím. Třeba svému manželovi jsem hned na začátku našeho vztahu řekla, že chci rodinu a že ji chci brzo. A že pokud to vidí jinak, nechci s ním ztrácet čas. A PŘEDSTAVTE SI, on neutekl. 🙂 A za chvíli už budeme čtyři. 🙂
  • Frčím na vizualizacích.
    Jako fakt jo. Moc mě to baví. Vlastně to dělám tak nějak automaticky a dělala jsem to už jako malá holka. Tenkrát jsem si teda vizualizovala hlavně nejrůznější románky. 😀 Nejoblíbenější mám právě vizualizaci ve stylu virtuální prohlídky našeho domova. Představuji si, jak bych chtěla, aby to časem vypadalo. To, jak otvírám bránu, procházím zahradou, vnímám kde co kvete a voní. A pak se postupně dostanu až do domu a tak. Vetšinou to dělám těsně před spaním a pak se mi fakt krásně usíná...
  • Své představy si kreslím.
    Když se mi sen formuje, ráda si ho kreslím. Co na tom, že se má představa ještě desetkrát změní. Však si ji pak mohu nakreslit znovu. Navíc se pak mnohdy dostanu i do fáze, kdy se mi už zdá dostatečně reálná a vezmu metr a dělám nákres v reálných rozměrech. I naše kamna jsem napřed měla jen jako nesmělou malůvku na papíře.

A letos jsem se poprvé vrhla do tvorby vision boardu. Nezaměřovala jsem se v něm na to co chci mít, ale spíš na to co chci prožívat a jak se u toho chci cítit. 🙂 Tak jsem zvědavá. Za rok dám vědět, jak jsem na tom. 🙂

A jestli jste začátkem roku taky plní startovací energie a chcete se naučit něčemu novému. Koukněte třeba na můj kreslící video návod a dovolte si pořádně rozproudit svou kreativitu. 🙂 Z papíru do digitální podoby a z té už kamkoliv chcete! 😀

FOTO: Vojtěch Pospíšil

Jsem máma, farmářka a kreslířka. Nenapravitelný snílek a milovník svobody. Život na venkově, hospodaření, naladění na rytmus roku a vše propojené vlastní kreativitou. To jsou mé cesty ke svobodě a šťastnému životu, které ukazuji i ostatním.

Jsem autorkou e-booku Farmařím! A Baví mě to! Objevte kouzlo efektivity a začněte si naplno užívat krásy farmaření! Více informací najdete ZDE.>>

A kreslícího video návodu Kreslím, kreslíš, kreslíme! Více informací najdete ZDE.>>

Více o tom, kdo jsem, si přečtěte tady. >>

Chcete být ve skupině stejně naladěných lidí? Máme uzavřenou skupinu na facebooku a rádi Vás vezmeme mezi sebe.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů