Kreslení byl koníček, který se ke mě boomerangově vracel a vlastně se průběžně prolínal celým mým dosavadním životem. Nikdy jsem se mu vlastně "vážně" nevěnovala. Dokonce jsem ani nechodila do výtvarky.

Přesto má dnes kreslení v mém životě čestné místo. Je to činnost, která mě neskutečně baví a u které mohu relaxovat.

Možná jste si všimli, že celý můj web provázejí různé, více či méně karikaturní kresbičky. Všechno jsou to mé vlastní kresby.

Už když jsme začali plánovat hospodaření, říkala jsem si, že bych se právě v zimě, když příroda spí mohla věnovat víc kreslení… Je to takový můj relax. Většinou si pustím nějakou pěknou hudbu, vypnu monitor počítače a užívám si tu chvilku. Těch úžasných pár minut, kdy mi hlavou nepobíhají žádné myšlenky a ruka s tužkou jen jezdí po papíře.

Dost dlouho mi trvalo, než jsem se ke stylu jakým dnes kreslím dostala. Ale vždy jsem kreslila ráda a když bylo potřeba něco umělecky ztvárnit, většinou jsem se toho ujala já…

Mým prvním zajímavějším výtvorem byla koza pro moji maminku. 🙂 Mělo se jednat o nálepky na lahve s kozím mlékem, které jsme se ségrou daly mamce k vánocům.

Tenkrát jsem ještě neuměla pracovat s žádným grafickým programem. Zelenou fixou jsem vymalovala čtyřlístek a po naskenování jsem pracovala vlastně pouze s jasem a kontrastem obrázku. Rámeček a text tehdy dodělával sestřin přítel.

Mým dalším výtvorem bylo vlastní svatební oznámení. To jsem taky ještě tvořila bez použití grafického programu. Vybarvovala jsem pastelkami a celek tvořila ze tří obrázků pomocí programu Picasa, který jsme měli v počítači na pohlížení a drobné úpravy fotografií. Z obrázků jsem vytvořila koláž a stačilo už jen dopsat text.

Už tehdy jsem měla určitý autorský rukopis či styl, nebo jak se tomu vlastně říká…já ráda používám výraz, že ty obrázky prostě mají duši… 🙂 Mám pocit, že to, co se nakreslí rukou prostě určitým způsobem „žije“ a promlouvá k nám. Nemusí to být dokonalé, nemusí to být přesné, hlavně že to má duši.

A pravděpodobně něco, co mluví z mých obrázků, oslovilo mou skvělou kamarádku, a když si zakládala restauraci, tak mě požádala o nakreslení loga. Café & Burger u Hrocha zněl název, takže šlo o to, dostat to nějak na papír. Postupně jsem zjistila, že dostat to na papír není až takový problém, ale že už opravdu potřebuju nějaký grafický program na následné úpravy…

Zjistila jsem, že existuje nějaká vektorová grafika a o čem to vlastně je. Stáhla jsem si zkušební verzi corelu a učila se s ní pracovat, měla jsem v plánu stihnout vše udělat do té doby než mi vyprší právě ta zkušební verze…

V podstatě jsem to stihla…vytvořila jsem pár obrázků, hlavní logo, razítko, vizitky, leták, menu a možná ještě něco. Už ani přesně nevím. Byl to velmi intenzivní měsíc a naučila jsem se toho opravdu moc.

Náhodou se ke mně pak doneslo, že existuje grafický program zdarma, který by pro mé účely mohl být úplně dostačující. Je to Inkscape. Od té doby ho mám a používám, prvotní přechod z corelu pro mě nebyl úplně intuitivní…a to co jsem již měla vytvořené mi nešlo plynule převézt, ale nakonec jsem se s ním naučila a teď s ním už umím zvládnout víc věcí, než jsem uměla tenkrát v corelu.

Prostě trénink dělá mistra… 😀 Vím, že k mistrovskému ovládání grafiky mám daleko, ale ani to není můj cíl, takže jsem vlastně spokojená. Dnes už mi převedení obrázku z papíru do počítače a následné úpravy, které potřebuji pro své další použití, nezaberou pětkrát víc času než samotná kresba. Mohu svižně realizovat své nápady a užívat si možnost mít vlastní originální ilustrace.

Protože cítím, že by toto téma mohlo zajímat i ostatní. Vytvořila jsem video návod Kreslím, kreslíš, kreslíme! ve kterém vás svou techniku kreslení ráda naučím. 

Mými obrázky můžete potěšit, jak sebe, tak své blízké. Koukněte se na kreslené dárky, co mám pro své čtenáře. :-)

Dokonce si můžete udělat radost i kreslenou tvorbou na zakázku. ;-)