Miluji farmaření a život na venkově. Péče o hospodářská zvířata mě prostě baví. Baví mě s vděčností a pokorou přijímat dary, které nám zvířata dávají. A žít díky nim barevnější život. 

Ukazuji i ostatním lidem efektivní cesty, díky kterým si mohou užívat své hospodářství bez zbytečného stresu.

Dnes se mohu rozhlédnout po našem hospodářství, zhluboka se nadechnout, vydechnout a pocítit obrovskou vděčnost, která zaplaví celý daný okamžik. Mám na to čas, chuť i energii. Hospodářská zvířata mě opravdu baví, pomáhají mi držet se v přítomném okamžiku a zároveň nám poskytují své dary v podobě našeho jídla. A to bez otročiny, efektivně a zároveň s láskou.

Ale když jsem otěhotněla, zjistila jsem, že si náš sen o hospodářství moc neužívám.

Žili jsme společně s manželem v domě u mých rodičů a společně jsme se starali o již zaběhnuté hospodářství.

Ano, lásce k hospodářským zvířatům mě naučila má maminka. A jsem jí za to opravdu moc vděčná.

Hospodářství bylo tvořeno s nadšením a entuziasmem, ale vůbec se nepočítalo s tím, že by ho někdy musela zvládnout těhotná žena, nebo maminka s miminkem. Dojení koz probíhalo ve stodole vzdálené asi 100 m od jejich ohrady. Každá koza se tudíž převáděla na vodítku napřed tam a pak zase zpět. Vzpomínám si, jak jsem vlála za cválající kozou na vodítku, po rozbahněné cestičce, s miminkem pod srdcem a srdcem v krku.

 

Po tom, co jsem porodila dcerku, jsem v horších obdobích byla schopná běhat kolem zvířat celé dopoledne. Proč? Bála jsem se s ní v šátku vodit kozy k podojení, aby mě koza nezatáhla tak moc, že bych uklouzla a spadla. A zároveň jsem ráda praktikovala kontaktní rodičovství a nechtěla jsem dcerku nechávat samotnou doma v postýlce ani v kočárku, když plakala.

Tou dobu jsem se necítila na hospodářství dobře. Byla jsem mnohdy zoufalá, vzteklá a měla jsem pocit, že je toho na mě moc.

Rozhodli jsme se tenkrát dělat to jinak.

Opustili jsme tedy myšlenku, vícegeneračního hospodářství s výhodnou možností “střídavé péče o hospodářství”. Koupili vlastní dům s velikou stodolou a začali sami od začátku s jasnou vizí, mít činnosti kolem chodu hospodářství co nejefektivnější.

Dost jsme plánovali, pozorovali to, jak to na našem místečku chodí a přemýšleli o nejlepší cestě. Občas jsme se s manželem i pohádali. Ale dokázali jsme se našeho konceptu udržet. A vytvořit opravdu časově nenáročné hospodářství, které zvládnu obsloužit i s dcerkou na zádech a půjde to i s těhotenským pupíkem.

Ráno mám za patnáct minut vše hotovo, včetně dojení.

Když mám náladu, tak jen přes pyžamo natáhnu bundu a pracovní šusťáky a za chvilku jsem zase v posteli. Pokud mi pomáhá dcerka, trvá to samozřejmě o trochu déle, ale moc ji to baví.

Mnoho lidí touží po životě na venkově a v jejich duši se ozývá farmářské volání. Jenže mají strach z otročiny a obrovského množství práce na hospodářství. Chci ukázat, že to jde i jinak.

My už tou cestou prošli a teď už jen dolaďujeme detaily. Díky zkušenostem s fyzicky i časově náročným obhospodařováním, vidíme to, co bychom jinak neviděli a o to se s Vámi chci podělit.

O své zkušenosti se ráda dělím. Myslím si totiž, že sdílení, otevřenost a důvěra jsou těmi správnými průvodci na naší cestě. Napsala jsem e-book Mám farmářské srdce? 6 otázek, které by si měl ujasnit každý začínající hospodář. A tento e-book mám jako dárek pro své čtenáře. 
Pokud se chcete vydat cestou efektivního farmaření, mám pro vás návod. :-) Takovou zkratku, pro ty co se nepotřebují spálit na vlastních špatných zkušenostech. Je to e-book Farmařím! A Baví mě to! Objevte kouzlo efektivity a začněte si naplno užívat krásy farmaření!