6.3. 2018

Umělec v korunách stromů

Zima je období, kdy hospodářství odpočívá. Je jen pár činností, které se provádí právě v zimě a zrovna o jedné z nich je tento článek. Náš domeček ještě před měsícem vypadal jako lesní chaloupka. Bylo to na jednu stranu kouzelně malebné, ale ta druhá strana nám postupně začínala víc a víc vadit. V domku byla dost velká tma, a když jsem chtěla něco...

14.2. 2018

Poezie petlic a pantů – když vrátka fungují, jak na povel

Ách jó, kozy jsou zas v malé vnitřní ohradě. Mě se tak nechce tam pro ně chodit… …no nic jdu na to. Vrátka jsou totiž  v této ohradě jen přidrátovaná k zatlučenému kůlu a na druhé straně je drátěné očko, které se vždy musí přetáhnout přes další kůl. No co vám budu povídat, jde to blbě, kozy se tlačí ven...

13.2. 2018

Radit, nebo neradit? Příběh o utopené kačence.

Asi to taky znáte, jakmile začnete dělat něco nového sypou se najednou ze všech stran rady. Ať už takové, které vás mají od dané činnosti odradit, protože je to přece blbost, nebo dobře míněné, ale v takovém množství, že je stejně nezvládnete pořádně vnímat. Přesně takto zahlceně jsem se cítila letos v létě když jsme začínali budovat...

13.2. 2018

Miničlánek o bábovce a kozím sýru, aneb jdeme se seznámit

Když jsme se rozhodli koupit dům, bylo nám  jasné, že je důležité KDE bude. A hlavně jací budou lidé, kteří nás budou obklopovat. Tak jsem upekla bábovku a vyrobila kozí sýr. Udělala jsem dva balíčky, jeden pro jedny sousedy a druhý pro druhé. Napakovali jsme kočárek a vyrazili na procházku s jasným cílem. Seznámit se s potenciálními sousedy. Chtělo to trochu...

8.2. 2018

Sezónnost, aneb všechno má svůj čas

Je zima a já se občas přistihnu, že se mi vůbec nechce ven. Nechce se mi Elišku oblíkat do spousty vrstev a po návratu zase vysvlíkat. Nechce se mi jí pořád oblíkat rukavičky, když si je furt sundává. A nejraději si zalezu do obýváků ke krbu s dobrou knížkou, nebo Pravým domácím časopisem. Zima je období spánku, klidu, odpočinku. Je to...

8.2. 2018

Splněné sny na pokračování

Je léto roku 2014, jsem v období absolutního propadu. Připadám si hloupá, fakt hloupá a mnohdy úplně k ničemu. Skončila jsem ve třeťáku na výšce, už jsem fakt nemohla, nešlo to. Nebyla jsem schopná se učit. Zbytečně jsem natahovala to, co mi mohlo být už pomalu dva roky jasné… Že prostě chemii fakt dělat nechci. Jenže co dál. Já...